Kolikrát jsi byl na pokraji svých sil
ukončit rázně hru, kterou tvůj život byl - sis už přál?

Pád vystřídal pád, pryč jsou ty, cos měl rád
po noci přišla noc, chaos ovládl řád.

Pádný důvod revolver si vzít
rázný výstřel naplní
číši splínem, vírem v myšlenkách
krátký nádech poslední

Sílu máš! Sílu máš stále, sílu máš se nezabít

Kolikrát jsi stál a nevěděl jak dál
bez jiskry v myšlení mozek hltavě žral - ti mindrák?

Tvoje okolí cizí krev nebolí
ruku ti nepodá, radši tě oholí.

Pádný důvod revolver si vzít
rázný výstřel naplní
číši splínem, vírem v myšlenkách
krátký nádech poslední

Sílu máš! Sílu máš stále, sílu máš se nezabít

Kolikrát ses ptal, proč vlastně nejít dál
co tě vždy donutí, aby ses zase stal - silnější?

Silnější než dřív, srovnal si v hlavě chlív
a přerušil ten zkrat, co má rozhodný vliv na tvůj

Pádný důvod revolver si vzít

rázný výstřel naplní

číši splínem, vírem v myšlenkách

krátký nádech poslední

Sílu máš! Sílu máš stále, sílu máš se nezabít

Celý den ze svých devíti bran
co Retra má, polní roh do všech stran hlaholí
oddíly mužů valí se tmou, za zvuku rohů
skoncovat jdou se svévolí

Jak vlna za vlnou řítí se vpřed
a mstí se za všechna příkoří
vyříznout ze země křesťanství vřed
hrůza, úzkost

V záři ohňů zděšení bortí se chrámy
V záři ohňů zděšení je Svarožic s námi
V záři ohňů zděšení i Labe se vzpíná
V záři ohňů zděšení ať zničí je Perunův hrom!

Roky neshod a sebeklamů
skončily, spojení Slovanů procitá
zvednout zbraň, motor zkázy je hněv
na mečích usychá sedlá krev prolitá

A rána za ranou dopadá pěst
údery pomsty se násobí
hroutí se pevnosti cizáckých měst
hrůza, úzkost

V záři ohňů zděšení bortí se chrámy
V záři ohňů zděšení je Svarožic s námi
V záři ohňů zděšení i Labe se vzpíná
V záři ohňů zděšení ať zničí je Perunův hrom!

A kněží lapeni, jen v kutnách oděni
jsou jim k smíchu
na ostrých kamenech kají se z břemene
lží a hříchů
Za háje zničené kostely v plamenech
ránu ráně
Na kolena sraženi vítězným tažením
končí v bráně snů

Stovkami démantů blýská se led
bojová zóna si žádá svou daň
rytíři bez koní ženou se vpřed
opětně pozvednou k útoku zbraň

O kousek gumy černý
na smrt a na život se rvou
tak čest jim velí

Přilbice odráží urputný boj
arénou pulsuje mohutný zpěv
zvolna se rozjíždí smrtící stroj
z čepelí létají třísky a krev

Vzduch potem nasycený
klubové vlajky nad hlavou
nás všechny stmelí

Mráz jde po zádech mráz
když z tisíce úst jde vítězný chór
davem burácí gól
ta síla je v nás
když z tisíce úst zní vítězný chór

Ze stovek soubojů vaří se led
kotouče práskají jak salvy z děl
rytíři bez koní ženou se vpřed
svá kopí rozbíjí o mantinel

Bek byl faulovanej
derby, máme na ně
barvy klubu vlajou
nervy v těle hrajou

Pod palbou reflektorů
na smrt a na život se rvou
tak čest jim velí

Mráz jde po zádech mráz
když z tisíce úst jde vítězný chór
davem burácí gól
ta síla je v nás
když z tisíce úst zní vítězný chór

Svírají království své duchem okovů
plíží se v přítmí a plísní čpí
válí se v nánosech vlastních výkalů
házejí sírou po lhářích co spí

Sráží ustrašené jhem páky svědomí
upírají jim nárok svůj názor mít
Jak stádo ženou křížem, prý lásku hlásají
pak pálí žárem svůj stín

Drápy zatnou ruce špinavý
kážou lásku z huby krvavý

Blábolící stařík nařizuje půst
od lidských hříchů, to neví, že jen tím
přináší žízeň do vyprahlých úst
odtržen kráse za klášterní zdí

Vráží abstraktní klíny hráčům do zubů
oblékají tu ránu do krásných snů
Kráčí, cestu jim dláždí kámen zlomených
věřících stínu duší

Drápy zatnou ruce špinavý
kážou lásku z huby krvavý

Ryk válečný Arkónou zní
požár sžírá i chrám
Dým líbá tvář, skrz zář ohňů
zoufalství lze v očích číst

Vzpomínkami má mysl bloudí
v časech dávných, kdy Svantovít
úrodě přál a stáda hnal po pastvinách

Do přístavu připlouvají
sta poutníku hold vzdát
pak náhle zlom, přináší kříž
a zášť se závistí

A s ní nenávist a boj
přináší oheň jako dar
a v mých očích zoufalství
odráží zkázu a zmar

Boj lítý sílí na hradbách
po třetí den raněných pláč
jak hrůzná kulisa tu zní
do uší Ránů posledních

Vzdor slábne, sil již nezbývá
dech krátí kouř co přibývá
to víra otců skomírá
když věčné město umírá

Bílý kůň skrápí svojí krví nádvoří
Arkónou vláčí modlu boha, Rujána hoří
Podlá zrada vítá se se smrtí objetím
třetí den zatíná meč osudné prokletí

Už nemám pro co žít
mé oči drásá sůl
Arkónu svírá pláč - já pláču s ní.

Epoilog
Všichni - žreci, muži i ženy se vrhali do plamenů,
neboť nikomu z nich se nechtělo do poroby,
nikomu z nich se nechtělo přijmout život za cenu ztráty svobody...
Svantovíte, přijmi jejich oběť.

Jak je to zvláštní, když v hlavě mý
choděj si brouci zmatení a koušou
Dík mojí vášni udává tón tekoucí Pán
a jenom on poroučí

Rád mě měj, já jsem tvůj pán
přítel zlej

Jak je to těžký, když probouzím
se ráno zbaven iluzí a tápu
po tobě toužím před svítáním
jen ruka tvá mě ochrání, říkáš mi

Rád mě měj, já jsem tvůj pán
přítel zlej

Stárnu na hraně svých snů

a v područí tvých rozkazů

já vím, kdykoliv mě znáš

v přítmí zůstáváš

Zlou energií je nabitá
Nezvladatelný vulkán je když procitá
Noc vstává, jméno z pavučin má vyšitý
Probouzí živly přes den v dírách ukrytý
Nepospíchá, lampy stíny vrhají
A stíny práci šelem dobře utají, utají

Už se stmívá, čas konání
Až do svítání se rejdům těžko ubráníš
Čemu se vzdáváš, když usínáš
Noc vládu má, a vlci táhnou na salaš

Čas vlkodavů, čas zlodějů
Je čas pro lety smrtihlavých lyšajů
Je správná chvíle jít se pod peřinu bát
Už stíny na stěnách začínaj drama hrát
Režie tma, scénář napsal mistr strach
A divá půlnoc kráčí tiše přes tvůj práh,
Přes tvůj práh

Už se stmívá, čas konání
Až do svítání se rejdům těžko ubráníš
Čemu se vzdáváš, když usínáš
Noc vládu má, a vlci táhnou ovce žrát

Obrazy noci ve svých mnoha podobách
Tisíce různých přání mívá strach
Mrazivým tichem už slyšet kroky jsou
Démoni jdou, démoni jdou!

Tma ukrývá rejdů černá konání
A když se stmívá, jen petlice tě ochrání
I šelmy dáví svou kořist než se rozední
Noc vládu má, a může být tvá poslední

Mám geny strejdy z Costra Nose
a brácha byl člen KGB
takže já zvládnu s prstem v nose
za flašku prásknout mámu, tátu

Děda má praxi z Messerschmidtu
bábu nevzali do nebe
v CIA vychovali tetu
bez výčitek vám zlámu hnátu

Ráda se chvástám výší svýho konta
v kolonce práce svítí zápis - vrah

Jak Hari Máta vládnu trupem
tak kdopak z vás to odnese
když nemám nůž, tak koušu chrupem
a v konečníku mám motáky

Manžela rochnu jen tak z cviku
holt profese je profese
dneska večer spíš na Orlíku
hravě tě zklátí úder páky

Ráda se chvástám výší svýho konta
v kolonce práce svítí zápis - vrah
na www.spí bílý kůň? mám kontakt
a z květů růží mám ve spánku strach

Prázdnotou svítí mi plamenomet

Zazáři úsměv na tváři panu rychtáři i lůze
jásá Únie, šťouchá do zmije, jak naivní je ta fúze
Dežo těší se, jak mu na míse holub honí se na Rámě
vědma věštící vidí ve svíci zboží množící se v krámě

Nás nepálí kdo ským hraje
přinášíme chaos soupeřům

Místní kronikář vyleptá mou tvář na náš kalendář za nápad
že dík reformám mraky peněz mám, něco chudým dám na západ
Lojzy Audina centrem Berlína štrásem Lenina se řítí
Kája Vyčordů plave ve fjordu, přijel ve Fordu co svítí

Nás nepálí kdo ským hraje
přinášíme chaos soupeřům

Španělsko žádá pomoc od Vlada, traktor ovládá jak Sénna
v každém období pšenku vyrobí, baret mu zdobí anténa
Béďa z kovárny skoupil továrny, řídí z kavárny běh práce
Kluci bez pasu, žerouc klobásu, v lince u pásu jsou láce

Nás nepálí kdo ským hraje
přinášíme chaos soupeřům

Zděšený Brusel řve to je průser! Češi hrnú se sem vrátky
pláče Belgie, prosí Francie, Vláďo vem si je zas zpátky
Za dva měsíce prázdný tržnice, špína ulice zanáší
to jsme dopadli, všechno ukradli, tma nad Evropou se snáší

Nás nepálí kdo ským hraje
přinášíme chaos soupeřům i spoluhráčům