Jsi velký, mocný král,
až moc silný pro náš stát,
kde velmoži pro prachy lžou ti do očí,
tak na co spoléháš
vždyť oni čekaj, až
kam kohout na věži svou hlavu otočí
nepočítej, že každý z nás je nej
zůstaneš stát sám.

Kdo z rytířů v boji tě zradí
kdo na věky ztratí svou tvář.
Kdo krále se bojí a komu vadí
na jeho koruně císařská zář
necouvne ani krok zpátky
to radši zabít se dá
tak zasažen zradou, na níž byl krátký
umírá zlatý a železný král.

Mečem svůj ideál
o silné říši hnal
v intrikách se jak dnes chvěl
středověký svět
lepší je slabý král
co by nám všechno dal
kterého oblafne pár navoněných vět
než padne noc, ať okusí tu moc
co v rukách svých mám.

Kdo z rytířů v boji tě zradí
kdo na věky ztratí svou tvář.
Kdo krále se bojí a komu vadí
na jeho koruně císařská zář
necouvne ani krok zpátky
to radši zabít se dá
tak zasažen zradou, na níž byl krátký
umírá zlatý a železný král.

Nám se nemůže stát, že nebudem mít co do huby dát
a následný hlad, že na kolena nesrazí stádo nám

Jdem se siláží cpát, granule maj říz a voda má spád
a na pastvinách si po obědě můžeme krásně spát.

Černý krávy jdou, hrajou rock´n´roll
jak to ráno spustí, stáj je na nohou
a snad jen koním moc to nevoní
vatu cpou do uší, kopytama buší

Oči nebolí bedna s cibulí
jako v tranzu zdupem záhon se zelím
sólo nám bejk Rajec na kytaru hraje
tóny neztrácí a dav burácí s ním.

Nám se nemůže stát, že nebudem mít co do huby dát
a následný hlad, že na kolena nesrazí stádo nám
jdem se siláží cpát granule maj říz a voda má spád
a na pastvinách si po obědě můžeme krásně spát.

Koně, jak můžou, ruší tuhle show
na housličky fidlaj, nás však nepřeřvou
energii dává jedna statná kráva
tyčí o chvost liščí, sotva ráno vstává

I hnůj na vidlích, co s náma bydlí
ruce vzhůru zvedá, prudce hlavou mydlí
sólo nám bejk Rajec na kytaru hraje
tóny neztrácí a dav burácí s ním.

Nám se nemůže stát, že nebudem mít co do huby dát
a následný hlad, že na kolena nesrazí stádo nám

Jdem se siláží cpát, granule maj říz a voda má spád
a na pastvinách si po obědě můžeme krásně spát.

Když stádo v kravíně spouští svůj rej
sjede se ocůnem každá kráva
do bicích bouchej, na kytaru hrej
když v každém kotci se žvejká tráva

A taky vůl, co čumí jak vůl
se díky tomu zkouší s erekcí prát
do očí pepř a na jazyk sůl budeme hrát.

Z dávných dnů nám zbyly cáry smluv
a prázdných gest, tak nenechme se plést
když se vám náš bůh špatný zdál
nebo se vám nelíbil náš král
vždy lze využít úskoků do dalších útoků
a k nájezdům bůh jim požehná
chrámy pohanů se boří
a k nájezdům bůh jim požehná
dejte plamenům, co hoří

Z dávných dnů nám zbyly cáry smluv
však stále víc je těsno u hranic
na lid z protipólu úsvitů
stačil nám dřív zpět husitů
nechali jste náš malý stát
zrazený vrahy rvát
a k invazím bůh jim požehná
národ z iluzí se budí
a k invazím bůh jim požehná
pouta z oceli tak studí
a kdo bude další?

A k náletům bůh jim požehná
zájmům mamonu to straní
a k náletům bůh jim požehná
zrádci národu se jim klaní
a k náletům bůh jim požehná
žháři nevinným domy boří
a k náletům bůh jim požehná
dejte plamenům, co hoří.

Vstaň, k nám pojď!
Kdekdo chodí s klidem spát a oddává se snům
nemusí se spánku bát, nezahltí ho dům
se spoustou stínů v pokojích jež tancem svým děsí
a s hlasy které volají s tak hořkou příměsí

Vstaň, k nám pojď! Vstaň, k nám pojď!

Měsíc zvolna přibývá, pyšní se jeho zář
deprese vánek ovívá, pokřiví tvoji tvář
a z nadčasových dimenzí je magnetismus znát
to svaly tvoje probouzí a začíná je rvát
Vstaň, k nám pojď! Vstaň, k nám pojď!

Půlnoc, ta černá bestie, když se tvý krve napije
na kraji propasti řve za mnou

Snad je to vlivem měsíce, že táhne mě to vem
i vzduch je tichem prosycen, to dokáže jen sen
a těsně před probuzením mám realitu znát
však jen na pouhý okamžik, než následuje pád.

Půlnoc, ta černá bestie, když se tvý krve napije
na kraji propasti řve za mnou

Zapínám bednu svou
tak co pak nám to dneska předvedou
se ptám a usedám
já snad mám obraz zlej
nějakej zmetek zelenej
do zdí tam naráží
zdá se, že hledá dveře, nikdo jí neotevře
v zeleným hábitu
marně hledá klíče od bytu.

Nic nevidí, nic nevidí, nic nevidí
stopátej díl

Kulturní podvečír
fůra ženskejch dojatě si zabrečí
pár chlapíků bude bez styku
bůh ví kým zbouchnutá
neví, byla totiž ohnutá
a zná jen jeho ááách
boulí má plnou hlavu, co je to za postavu
zelený nezbeda na vlastní dítě usedá.

Nic nevidí, nic nevidí, nic nevidí
stopátej díl

Optici odborní
Esmeraldě oči zprůchodní
divák se rozplývá
neublíží jí stěny, vymění děcku pleny
televizí leze k nám domů.

Zrození do světa zaťatých pěstí
jsme bastardi na krajích cest
nám sudičky bojí se osudy věštit
nám nepatří žádná z hvězd
pod pláštěm jehňátek schovaní
vlci zuby cení
čekají jak smyslů zbavení
tvého zrození.

Rvát tě budou, malej můj
svými drápy tě rvát
s tlamou rudou, malej
mému strachu se smát

Vítám tě ve světě zlé noční můry
do špíny a zhnisaných ran
pouštím tě z bezpečí pupeční šňůry
na křídlech prašivých vran
tam hluchý slyšet tě naučí
slepí povedou
kde němí planými frázemi
davy povedou.

Rvát tě budou, malej můj
svými drápy tě rvát
s tlamou rudou, malej
mému strachu se smát

Pivem smrdí jejich dech,
když se válej po sálech
jak maj ladit kytaru,k klopýtají u baru
sólo vodka, džinfiz, rum
nestačí jim pódium
v noci chlastaj, ve dne leží
a tak život běží.

Táhnou další suchou nocí vpřed
táhnou s plnou basou notor head

I Lemmy by hrůzou zbled
když nastoupí notor head
a ač není listopad, jeden usnul, na zem pad
sólo vodka, džinfiz, rum
nestačí jim pódium.
Pouštní bouří bez brzd dál
střízlivej by nejel.

Táhnou další suchou nocí vpřed
táhnou s plnou basou notor head

Sudy se koulej, sudy se koulej, sudy se koulej dál.

Já nejsem Robin Hood,
dávno už neznám stud
já beru vám všem a jak fáborek vlaju

né nejsem Vinetou, lví duší nekvetu
já jsem Drákula, jenže peníze saju.

Já nic neumím, na nic se nehodím
a výkopy nejsou můj job

moc mi to nemyslí, plácám nesmysly
kousek citu byl by můj hrob
soudnost nevedu, cpu se dopředu
někde chytím za futro dráp
proč si tentokrát na skromnýho hrát
já jsem prostě perfektní chlap
páprdové jdou, zpívaj píseň svou.

Já nejsem Robin Hood,
dávno už neznám stud
já beru vám všem a jak fáborek vlaju
né nejsem Vinetou, lví duší nekvetu
já jsem Drákula, jenže peníze saju.

Hola ať jsem tam, za hlas slipy dám
budem spolu hodovat, pít
všude bezpečí bude největší
bude radost na zemi žít
moje období váš kraj ozdobí
na několik nádherných let
nemějte však strach, brzo po volbách
vrátím se vám z oblaků zpět
páprdové jdou, zpívaj píseň svou.

Já nejsem Robin Hood,
dávno už neznám stud
já beru vám všem a jak fáborek vlaju
né nejsem Vinetou, lví duší nekvetu
já jsem Drákula, jenže peníze saju.

V lese je klid, šumí si buk
najednou rána, snad to stroj na páru puk
a nebo Ir nálož tam dal
kde by se však Ir u nás vzal
jen moudrý sýc viníka zná
to Jarda ze vsi od Františka mopeda má
jeleni, srny dotčeny jsou
neberou moped za dobrou show

Harley Chrchlejson, go home
Harley Chrchlejson, go home

táhni s tím krámem zpátky
na ten hluk a smrad nejsme zvědaví
táhni s tím krámem z města ven
ten tvůj Harley klub nás už nebaví.

Jarda je kluk, co má les rád
tak sebral moped, začal směr městečko brát
jede jak bůh, no to je sláva
opilý sílou, co stroj mu dává
kluci na hondách tvrdí jako skála
vadí jim, že mu lak poněkud opadává
vysmáli se mu za sjetý gumy
za blbou helmu ve tvaru blumy

Harley Chrchlejson, go home
Harley Chrchlejson, go home
táhni s tím krámem zpátky
na ten hluk a smrad nejsme zvědaví
táhni s tím krámem z města ven
ten tvůj Harley klub nás už nebaví.

Jak lesní zvířové, tak kluci z města
s Járovým mopedem nechtěj nic mít
hlasy plný hněvu v uších mu zvoní
Harley Chrchlejson, go home.

Už dlouhý čas se blíží
mez kam se můžem snížit
kde leží práh, za který nechceme dál jít
slunce nás sžírá, pálí
vítr uschlé roští válí
v pekelné výhni v San Carlos nedá se už žít

mě sílu dej, teď není třeba slabé
mě sílu dej, ať je náš osud dlouhej.

Vítr a zášť nás v sedlech honí
přesila psů zrádných
vždy spásný plášt noc přes nás hodí
to velký duch nás chrání.

Ke vzteku bledých očí
Geronimo zaútočí
a pak jak vítr jim mezi prsty uniká
s hrstkou mužů, žen a dětí
Geronimo krajem letí
a v zemi vlastní je vězněm, který utíká

mě sílu dej, teď není třeba slabé
mě sílu dej, ať je náš osud dlouhej.

Vítr a zášť nás v sedlech honí
přesila psů zrádných
vždy spásný plášt noc přes nás hodí
to velký duch nás chrání.

Geronimo jsi volný!