Není nutno připomínat, že Krleš se s úspěchem řadí mezi tradičně zavedená tuzemská metalová tělesa, která si bez rozpaků, aniž by se ptali, co na to okolí, stále mele tu svou. Za svou letitou kariéru prošli četnými personálními rošádami, v roce 2006 se představili s novou zpěvačkou Luckou Roubíčkovou. Premiéru si odbyla na anglicky zpívané výběrovce „Time To Rise“. „Perunovo Requiem“ zdobí už mateřským jazykem a soudě podle jejího výkonu je si teď mnohem více jistá v kramflecích. KRLEŠ to na úvodu sypou v tradičním power/speed metalovém duchu, zpomalí u čtyřky. Už před léty vepsala kapela do své tvorby pravidlo, že ctí hardrockové kořeny a „Vyhoření“ lze bez ostychů označit za hitový nosník, který potvrzuje i vysoké textové know-how. Lucka se v kapele již plně zabydlela a servítky si nebere ani v ostřejších jízdách, jako je „Nechte mě bejt!“, kde bych nedoporučoval se jí stavět do cesty. Mrzí mě, že pořídit zvukově našlapanou desku v domácích podmínkách je nadlidský výkon, ale mít „Perunovo Requiem“ hutnější produkci v duchu německých spolků, mohlo být zaděláno na skutečnou metalovou šlehu. Když však nad tím dokážete mávnout rukou, budete zajisté spokojeně hltat celou kolekci, a to bez větších kvalitativních výkyvů. Pokud se kapele podaří příště dostatečně vymanit z nostalgie dřevního metalu a parazitních ploch českých zábavovek, může se v jejich kariéře konat ještě důležitý posun vpřed. S Luckou za mikrofonem na to rozhodně mají.